Po více než tisíc let plnilo Kjóto funkci hlavního města Japonska. Zažilo vrcholné období rozkvětu tradiční japonské kultury, stalo se místem s hojným výskytem tajuplných gejš a zdejší vládci, bohatá šlechta i duchovní si tu nechávali stavět nádherné chrámy, svatyně a paláce. Dnes mohou cestovatelé v rozlehlém Kjótu obdivovat na 1500 buddhistických chrámů, 200 šintoistických svatyní, velké množství vyhlášených zahrad a mnoho dalších historicky cenných staveb. Celkem 17 objektů na území Kjóta bylo zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Člověk by zde mohl strávit týdny, ba i dlouhé měsíce a stejně by nezvládl vidět vše, co město nabízí.

Od roku 794 až do roku 1868 bylo Kjóto hlavním městem celé země. V roce 794 se císař Kammu rozhodl přestěhovat sem svůj dvůr z Nary a stanovil Kjóto sídelním městem japonských císařů. Tehdy město získalo název Heiankjó – metropole míru a klidu. Období od roku 794 až do roku 1192 se nazývá Heian a bývá označováno jako kjótský zlatý věk. Císařský dvůr byl tehdy středobodem japonského vesmíru, město kulturně vzkvétalo, vznikaly honosné stavby a rozvíjelo se umění. Na konci 12. století pak většinu města zničil požár a nedlouho poté přešlo Kjóto pod správu vojenských vládců a samurajů. 

V následujících staletích byly sice zbudovány některé z nejkrásnějších kjótských památek, ale mnoho staveb bylo naopak zničeno během nejrůznějších válečných konfliktů. Další větší rozkvět pak přišel na konci 16. století, za vlády šóguna Tojotomi Hidejošiho. Během období Edo v letech 1600–1868 se Kjóto přetahovalo o moc s Edem (dnešním Tokiem). Výsledkem mocenských bojů bylo přestěhování japonské vlády do Tokia na počátku 17. století a následné přesídlení císaře Meidžiho a celého dvora v roce 1868 tamtéž. Tím Kjóto po více než tisíci letech ztratilo pozici hlavního města, ale i přesto nadále zůstalo centrem národní kultury a architektonického dědictví.

Naší pozornosti by rozhodně neměla uniknout především zábavní čtvrť Gion, centrum tradičního divadla a umění – a také nočního života. Již za éry Heian se sem chodili bavit bohatí měšťané, kterým zde čas zpříjemňovaly také početné gejši, na něž tu můžete narazit i dnes.

Nedaleko od této čtvrti stojí Klášter čisté vody, Kijomizudera, jedna z nejslavnějších památek zařazená na Seznam světového dědictví UNESCO. Zdejší chrám byl založen již v roce 780 u pramene posvátné léčivé vody, z níž se sem dodnes zástupy Japonců chodí napít. Nedaleko pak stojí také působivý Sandžúsangendó, Klášter třiceti tří komnat. V ústředním dlouhém sále je umístěno na 1000 pozlacených soch bohyně milosrdenství Kannon, z nichž žádné dvě nejsou stejné. 

Velkému zájmu návštěvníků města se těší také Zlatý pavilon (Kinkakudži) a Stříbrný pavilon (Ginkakudži). Oba byly původně rezidencemi vojenských vládců a později došlo k jejich přeměně na buddhistické kláštery. Vynikají oslnivým leskem a navíc je obklopují nádherné zahrady. 

Mnoho dalších informací najdete na webu 

radynacestu.cz

Praktické info:

Kjóto (Kyoto) je součástí megapole Osaky, spolu s Kóbe, celkem zde žije takřka 20 mil obyvatel.

Megapoli slouží mezinárodní letiště Kansai vybudované na umělém ostrově v moři, které má spojení i s Evropou (přímé např. Paris CDG, Air France či s přestupem, Dubai, Doha, Singapur)

Dopravu v Kjótu zajišťuje Metro, autobusy, taxi

dopravu z letiště regionální expresy Nankai (45 min)

Menší letiště v Kjóto slouží pouze pro vnitrostátní lety

Z Tokia do Kjóta jezdí také rychlovlak Šinkanzen