Jdi na obsah Jdi na menu
article preview

VATIKÁNSKÁ MUZEA

Poklady Říma...

vaticanmuseumsandthesistinechapelfasttrackentryinrome.jpg

 

 

 

 

Vatikánská muzea (Musei Vaticani) se nachází na Viale Vaticano v nejmenším státě světa – ve Vatikánu a jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě, které v průběhu staletí nashromáždili papežové. Komplex se rozkládá na ploše 55 000 m2, tvoří ho 10 000 sálů a kaplí a najdete zde 20 nádvoří a 300 schodišť. Veřejnosti je zpřístupněno 47 000 m2 expozic na trase dlouhé 7 km. Vatikánská muzea se mohou pochlubit největší sbírkou klasických soch, rozsáhlou sbírkou etruského umění, egyptskou expozicí včetně egyptských mumií, středověkým a renesančním uměním a především nádhernou Sixtinskou kaplí. Historie Vatikánských muzeí sahá až do období pontifikátu papeže Julia II, který vystavil svou sbírku starověkých soch na nádvoří Cortile Ottango, které se dnes nachází v areálu Vatikánských muzeí. Byli to právě papeži, kteří podporovali u veřejnosti znalosti ději, umění a kultury tím, že otevřeli své umělecké sbírky široké veřejnosti. Vatikánská muzea jsou vlastně komplex muzeí a galerií, které postupně zakládali papeži, zejména v 18. a 19. století.
První muzeum vzniklo v 18. století pod patronací papežů Klementa XIV. a Pia VI., dnešní Muzeum Pia IV. a Klementa XIV (Museo Pio-Clemetine). K dalšímu rozšíření došlo v 19. století za papeže Pia VII, který rozšířil sbírky klasických starožitností a připojil Muzeum Chiaramonti (Museo Chiaramonti). Papež Řehoř XVI. založil v roce 1837 Etruské muzeum (Museo Etrusco) a v roce 1839 Egyptské muzeum (Museo Egizio). Stejný papež založil také Lateránské světské muzeum (Lateran Profane Museo) v Lateránském paláci, které později přestěhováno do Vatikánu a dnes nese název Řehořovo světské muzeum (Museo Gregoriano Profano). Lateránské muzeum bylo rozšířeno v roce 1854 papežem Piem IX., který  založil v Lateránském paláci i nové muzeum – Křesťanské muzeum (Museo Pio Cristiano), dnes je součástí komplexu Vatikánských muzeí. Ve 20. století byla založena další muzea – Misionářské etnologické muzeum (Museo Missionario Etnologico) papežem Piem XI. v roce 1926 a v roce 1973 Muzeum moderního náboženského umění a Vatikánské historické muzeum, obě muzea byla založena papežem Pavlem VI v roce 1973. Kromě uvedených muzeí a galerií najdete v komplexu Vatikánských muzeí i sbírky gobelínů, tapisérií a map. Součástí muzeí jsou bohatě zdobené kaple a byty papežů.

Muzeum Pia VI. a Klementa XIV. (Museo Pio-Clemetine) bylo založeno v roce 1772 papežem Klementem XIV. a poté rozšířeno papežem Piem VI. V muzeu Pio-Clemetine jsou k vidění především originály řeckých a římských soch a římské kopie řeckých soch z 1. a 2. století. Sbírky muzea jsou rozděleny do několika sálů, z nichž nejzajímavější jsou sály: Gabinetto dell’Apoxyomenos (kabinet Apoxyomena), ve kterém naleznete kopii Lyssippovy řecké bronzové sochy Apoxyomena (zobrazuje atleta stírajícího si pot); Gabinetto dell’Apollo (kabiten Apolla), kde je umístěna kopie řecké bronzové sochy Apolla (Belvedérský Apollo); Gabinetto del Laocoönte – sál, který byl pojmenován podle sousoší Laokoön z 1. stol. př. n.l., které zpodobňuje trojského kněze a jeho dva syny; Sala Rotonda – okrouhlý sál inspirovaný Pantheonem, který projektoval v roce 1780 Simonetti. Sala Rotonda je zdobena starobylými mozaikami a najdeme zde sochu Herkula a bustu Jupitera; Sala delle Muse (sál Múz), ve které najdete sochy řeckých filozofů (Homéra, Sokrata, Platóna nebo Euripida) a sochu Torso Belvedere od athénského umělce Apolloniuse z 1. století př. n. l; Sala a Croce Greca (sál ve tvaru řeckého kříže), ve kterém se nacházejí dva nádherné porfyrové sarkofágy ze 4. století – jeden patří matce císaře Konstantina I. Velikého – sv. Heleně a druhý dceři císaře Konstantina I. Velikého – Konstancii; Sala degli Animali (sál zvířat), kde najdete starověké sochy zvířat – např. kraba zhotoveného ze zeleného porfyru.

 

Pinakotéka (Pinacoteca) nebo-li obrazárna je budova, která uvnitř skrývá jedinečnou uměleckou sbírku po staletí shromažďovanou papeži. Budova byla vystavěna podle projektu L. Beltramiho pod patronátem papeže Pia XI a slavnostně otevřena v roce 1932. Skládá se z 18 sálů, ve kterých je vystaveno přibližně 460 obrazů v chronologickém pořadí. Najdete zde obrazy takových umělců jako je Raffael Santi, Leonardo da Vinci, Tizzian nebo Caravaggio.

2903045e-ac4d-4157-ad52-60dda4eedd3d-7969-rome-early-access-to-vatican-museum-and-sistine-chapel-01.jpg

 

Rafaelovy síně

Rafaelovy síně (Stanze di Raffaello) je komplex čtyř pokojů (byt), které v roce 1508 nechal zrekonstruovat papež Julius II., protože se mu nelíbil styl jeho předchůdce. Na freskách v síních původně pracovali významní umělci jako Perugino, v pokročilé stádiu rekonstrukce byl pozván Raffael Santi, který původní fresky odstranil a nahradil je vlastními. Fresky po smrti Raffaela Santiho dokončili jeho žáci. Více v článku Rafaelovy síně

Pokoje Borgiů

Pokoje Borgiů (Appartamento Borgia) nechal postavit papež Alexander VI. Borgia jako svou soukromou rezidenci. Po smrti papeže byly pokoje opuštěné a až koncem 19. století se otevřely k nahlédnutí veřejnosti. V současné době zde najdete část sbírek Muzea moderního náboženského umění. Kromě sbírky muzea zde můžete obdivovat i nástěnné malby od Pinturicchia.

Pokoje Pia V.

Pokoje Pia V. (Appartamento di Pio V.) byly postaveny papežem Piem V. a zahrnují dva pokoje, kapli a galerii. Z původní výzdoby kaple od Vasariho a Zuccariho se dochovala pouze klenbová freska s pádem Lucifera a vzpouru andělů. Ostatní fresky v pokojích pocházejí z 19. století. Kromě fresek se zde nacházejí tapisérie z 15. a 16. století nebo sbírky středověké a renesanční keramiky.

 

Vatikánská Apoštolská knihovna

musei_vaticani_di_notte.jpg

 

 

 

 

rom_vatikan_1.jpg

 

 

 

Vatikánská apoštolská knihovna (Bibliotheca Apostolica Vaticana) se nachází ve Vatikánu (je součástí komplexu Vatikánského paláce a Vatikánských muzeí) a je jednou z nejstarších knihoven na světě a najdete v ní nejvýznamnější sbírky historických textů.

Vatikánská apoštolská knihovna byla formálně založena v roce 1475, její historie je však starší. Knihovnu ve Vatikánu založil již v roce 1448 papež Mikuláš V. a umístil do ní sbírku, kterou z velké části zdědil po svých předchůdcích.

Rok 1475 je považován za rok založení proto, že v tomto roce jmenoval Papež Sixtus IV. prvního knihovníka – B. Platinu, který také sepsal první seznam knih. Tento seznam knih obsahoval více než 3500 položek. Sixtis IV. také původní knihovnu rozšířil o další místnosti, rozdělil knihy a rukopisy tématicky, nechal místnosti vymalovat předními italskými malíři té doby a umožnil přístup veřejnosti. Sbírky knih a rukopisů byly rozděleny do místností: řecká knihovna (Bibliotheca Latina), latinská knihovna (Bibliotheca Graeca), „tajná knihovna“ (Bibliotheca Secreta), která obsahovala rukopisy nepřístupné veřejnosti a knihovna pontifikátu (Bibliotheca Pontificia), která obsahovala archivy a registry papežského úřadu.

V 16. století se knihovna dále rozrůstala, a to díky papeži Lvovi X., který sbírky obohatil o významné rukopisy a tištěné knihy. V letech 1587 – 1589 obsahoval již tolik rukopisů a knih, že už nebylo ani kam dávat, a proto se papež Sixtus V. rozhodl postavit novou budovu. Stavbou pověřil Demenica Fontanu. Nová knihovna vznikla naproti knihovny staré a výsledkem byl nádherný 70m dlouhý a 15 m široký Sixtinský sál (Salone Sistino), který se rozkládá v horním patře.

V průběhu staletí byla knihovna obohacena i o nejrůznější starožitné předměty . V 18. století zde vznikly sbírky starožitností a umění  a sbírky křesťanských předmětů, které byly nalezeny především v římských katakombách. Od 17. století zde sídlí i Vatikánský tajný archiv.

Veřejnosti je přístupná pouze malá část svazků a knih. K ostatním je nutné si vyžádat povolení Papežského stolce. 

Sixtinská kaple

Sixtinská kaple je kaple Apoštolského paláce ve Vatikánu, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Stojí severně od Baziliky svatého Petra, s níž je spojena Královským schodištěm (Scala regia) a Královským sálem (Sala regia), pro turisty je přístupná pouze přes galerii Vatikánských muzeí. Její původní hlavní funkcí je shromáždění sboru kardinálů, kteří se zde scházejí k zvláštním jednáním, a také konají volbu papeže, konkláve. Je známá hlavně svou vnitřní výzdobou od největších renesančních umělců, včetně Michelangela, který vymaloval strop a výjev Posledního soudu.

 

Kaple zaujímá prostor vysokého kvádru na obdélném půdorysu o délce 40,9 metru a šířce 13,4 metru. Její výška je 20,7 metru a má jediný vchod na užší stěně. Kaple je zaklenuta stlačenou valenou klenbou s lunetami. Rozměry odpovídají rozměrům někdejšího Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, což vyjadřuje souvislost mezi křesťanským a židovským náboženstvím, jehož je křesťanství pokračováním. Výzdoba zahrnuje čtyři stěny, s výjevy rozdělenými do tří pater, v nejvyšším patře jižní a severní stěny jsou okna s ochozem a mezi okny malované niky. Střední patro pokrývají fresky s výjevy ze Starého a Nového zákona. K malbě čelné západní stěny vyzval papež Julius II. Michelangela roku 1506, v zakázkách pokračovali jeho nástupci Pavel III. a Kliment VI. až do roku 1541.

Fresky na klenbě

Michelangelo Buonarroti zde prací strávil čtyři roky: 1508 až 1512. Na devíti klenebních polích, rozdělených iluzivními architektonickými motivy, je zachyceno devět biblických scén. od stvoření nebe a země, přes Stvoření Adama, stvoření Evy z Adamova žebra (uprostřed), Prvotní hřích Adama a Evy, jak ochutnávají zakázané ovoce ze Stromu poznání a jejich vyhnání z Ráje. Satan je zobrazen jako had s ženským tělem. Poslední série: Noemova oběť, Potopa, Noemova archa a smrt. Ve dvanácti nikách sedí starozákonní proroci a sibyly. Z nich věštkyně Sibyla Libyjská sahá po Knize poznání. Pravděpodobně pro ni byl modelem muž, jako u většiny Michelangelových ženských postav. Výjevy lemují atletické postavy nahých jinochů, Ignudi (italsky: ignoti nudi = neznámí naháči), jejich význam není jasný.[1].

Fresky západní stěny: Poslední soud

K malbě čelné západní stěny bez oken roku 1506 vyzval papež Julius II. Michelangela. a zakázku papeže Pavla III. Michelangelo namaloval na zadní stěně fresku Poslední soud. Pracoval na ní sám, bez pomocníků, sedm let od roku 1536 do roku 1543. Poslední soud zobrazuje ve třech patrech: dole jsou zemřelí, jak vstávají z hrobů, zobrazení na dvou březích řeky, rozděleni na ctnostné a hříšné. Hříšné ďábel převáží na lodi do předpeklí, kde se dále dělí na zatracené a na hříšníky s možností nápravy, kteří se kají a upínají k nebi. Duše ctnostné se s pomocí andělů vznášejí vzhůru k rozhněvanému Kristu Soudci. Mezi vzlétajícími dušemi se vznáší skupina andělů, kteří troubí signál Posledního soudu. Ve středním – hlavním pásu je Kristus obklopen vyvolenými, po jeho pravici sedí Panna Marie v modrém plášti, ve věnci kolem něj to jsou apoštolové a mučedníci, podle atributů lze v popředí poznat svatého apoštola Bartoloměje (mučedník – stažen z kůže) držícího v rukou svou vlastní kůží, na niž Michelangelo namaloval svůj autoportrét, a sv. Vavřince s roštem (atribut jeho umučení). Ve vnějších sférách se vznášejí další osoby. Nejvýše ve dvou lunetách se vznášejí osoby nesoucí nástroje Kristova umučení: Kříž a sloup, u něhož byl bičován. Světci nemají svatozáře a andělům chybí křídla.

Tento námět vybral papež jako varování věřícím, aby setrvali ve víře v období reformace.

Jižní stěna: Mojžíšův život

Severní stěna: Kristův život

gettyimages-125834407-5930dffc3df78c08ab574afa.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Vatikánská muzea jsou otevřena od pondělí do soboty: od 9:00 do 16:00 (pokladna zavírá v 16:00, muzea v 18:00) a každou poslední neděli v měsíci od 9:00 do 12:30. Zavřeno: 1. a 6.ledna, 11.února, 19.března, velikonoční neděle a pondělí, 1.května, 29.června (svatého Petra a Pavla), 15. srpna, 1.listopadu, 8., 25. a 26. prosince.

Kombinovaná vstupenka Vatikánská muzea + Sixtinská kaple (individuální návštěva bez průvodce): 

plné vstupné 17 €; snížené 8 € (děti ve věku od 6 do 18 let, studenti do 26 let)

Doporučuje se zakoupit vstupenky on-line a rezervovat si vstup (+ 4 €)

https://www.museivaticani.va/content/museivaticani/en/visita-i-musei.html

Vstup do muzea je z ulice Viale Vaticano

 

Veřejná doprava:

  • Metro linka A: zastávka Ottaviano nebo Cipro (10 min chůze z obou zastávek)
  • Tramvaj č.19: zastávka Risorgimento- San Pietro (asi 7 minut chůze)
  • Autobus: linka 49 (zastávka Viale Vaticano- Musei naproti vchodu do muzeí), linky 32, 81, 982, 590 (zastávka Risorgimento – 5 minut chůze), linky 492, 990, 23 (zastávka Bastioni Di Michelangelo – 3 minuty chůze)

 

tajný tip

V Sixtinské kapli se přidejte k některé organizované  skupině (s průvodcem)  a dostanete se spolu s ní přímo do Baziliky sv. Petra. 

 

Použité materiály a informace:

https://rim.maweb.eu/

wikipedie

https://m.museivaticani.va/

 

Portrét

Poslední fotografie

Archiv

Kalendář
září / 2022

Statistiky

Online: 1
Celkem: 10031
Měsíc: 1718
Den: 69