Populání kniha Dana Browna a podle ní natočený film Andělé a démoni, odehrávající se v nočním Římě, v sobě nese příběh fiktivního střetu církve a Iluminátů, trvající po staletí, od 16. století až do dnešních dnů.

Věrohodnost příběhu i prezentovaných souvislostí ponechme, pro tentokrát, stranou a věnujme se historickým památkám v knize a filmu vystupujícími. Nebudeme se ani příliš držet časové linie příběhu a to proto, aby tato cesta byla příjemnou procházkou historickým centrem Říma naplněná nádhernými scenériemi, které Věčné město poskytuje.

Cesta začíná a také končí v prostoru před nádražím Termini, možná na netradičním, ale přesto skvělém místě vhodném k prohlídkám římských pamětihodností.

Směrem k prvému zastavení míjíme zbytky Diokleciánových lázní, krásnou Najádinu fontánu, která v době svého vzniku realistickým ztvárněním ženské krásy vyvolala pohoršení římských úřadů. Za náměstím Republiky projdeme kolem slavné Mojžíšovy fontány. Můžete se pokochat krásnými replikami soch lvů z dob starého Egypta, ale také se pousmát nad poněkud "neformální" postavou Mojžíše.

Obyvatelé Říma tvrdí, že jeho zamračená tvář zobrazuje rozhořčení nad malým uměním autora sochy.

Za fontánou nás však čeká již první cíl našeho putování.

ZASTAVENÍ PRVÉ – BASILICA DI SANTA MARIA DELLA VITTORIA

Kostel panny Marie Vítězné byl takto pojmenován na paměť vítezství na Bílé hoře v roce 1620. Skvělá ukázka toho co je  to úhel pohledu, pro české země tragédie, pro zbytek Evropy velkolepé vítězství.

Pokud se vám podaří dostat do sakristie kostela (což však vyžaduje mírnou dávku drzosti i štěstí) uvidíte čtyři monumentální obrazy z bitvy a také ukořistěné praporce českých vojsk.

Vraťme se ovšem k původnímu příběhu. Tento nádherný barokní kostel je zde místem Elementu Ohně. V příběhu je zmiňována i největší památka této baziliky, sousoší Extáze sv. Terezie , jejímž autorem je geniální sochař Giovanni Bernini. Toto jméno si zapamatujte, zazní totiž dnes ještě několikrát i při dalších zastaveních. V příběhu je totiž považován za jednoho z čelných představitelů Iluminátů.

Naše další kroky zamíří přímo od kostela směrem dolů z mírného kopce po Via Venti Settembre. Je to ulice ministerstev s četnými policejními hlídkami. Po ní pohodlně dojdeme na rušnou křižovatku, kterou zdobí čtyři krásné fontány v nárožích budov na křižovatce. Fontány vás budou provázet v Římě na každém kroku. Voda v nich je nejen pitná, ale také velmi chutná a chladná. Z tohoto náměstí jsou vidět 3 obelisky, žádné jiné místo ve městě se tímto chlubit nemůže.

Pokud není v některé fontáně či pítku voda vhodná ke konzumaci, je to tak výslovně označeno.

Na této křižovatce odbočíme doprava a naše cesta pokračuje po Via delle Quattro Fontane, Piazza Barberini s Tritonovou fontánou a Via Sistini, která nás zavede až k obelisku, který se tyčí nad slavnými Španělskými schody, na náměstí Trinnita della Monti se stejnojmenným kostelem.

Je jedním z mnoha egyptských obelisků přivezených do Říma, především v době Říše římské.

Před našima očima jsou však především Španělské schody. Říká se, že kdo neseděl na Španělských schodech,  ani nebyl v Římě. A tak to tu někdy vypadá, jakoby tu seděla polovina města.

Španělské se jim říká proto, že v 16. století v dobách Filipa II., mocného španělského krále, se v papežském městě bez souhlasu Filipa nic podstatného neudálo. A právě zde, poblíže dnešních schodů, bylo španělské vyslanectví, těšící se jen velmi malé oblibě „římského lidu“.

Své sídlo tu má ještě jedna organizace podobně nechvalné pověsti.

Na Via di Propaganda, stojí Palazzo di Propaganda Fide, po staletí sídlo velmi mocné a vlivné Kongregace pro šíření víry. U nás ovšem známé spíše pod příhodnějším jménem, Svatá inkvizice.

Dominantou Piazza Spagna je zajímavá fontána ve tvaru bárky. Fontana della Barcaccia. Jako její autor je uváděn otec architekta Berniniho, rovněž architekt a stavitel. Dnes se historici kloní k tomu, že fontánu vytvořil přímo sám Giovanni Bernini.

Bez zastavení bychom neměli minout Babingtonovu čajovnu. Oranžový, oprýskaný dům, přímo u úpatí schodů, skrývá autentickou anglickou čajovnu z roku 1896.

Z Piazza Spagna pokračujeme po Via del Babuino, která nás zavede až na kruhové náměstí Popolo. Centrem náměstí je opět sousoší s obeliskem a staroegyptskými lvy. V podobném starověkém duchu je upraven i obvod náměstí. Na jižní straně (to je ta, ze které jsme na náměsí přišli) jsou dva zrcadlové kostely, oba zasvěceny Panně Marii. Na severní straně je méně nápadný, ale slavnější kostel, Basilica Santa Maria del Popolo, naše další zastavení.

ZASTAVENÍ DRUHÉ – BASILICA SANTA MARIA DEL POPOLO

V příběhu Dana Browna je nositelem místa elementu Země a příběh se odehrává v podzemí, pod kaplí Chigi. Tohle je tentokrát pouhá fikce, protože pod kaplí podzemní prostory nejsou. Každopádně kaple Chigi (kaple bohaté římské rodiny Chigiů) je určitě i přesto největším lákadlem této baziliky. Kapli navrhnul Raffael Santi a svá díla tu má i sám Bernini, který původní kostel z 15. století , přestavěl.

V bazilice jsou i dva monumentální obrazy mistra Caravaggia, Ukřižování svatého Petra a Obrácení svatého Pavla. U místěny jsou v kapli Cerasiů (od vchodu kostela vlevo, vzadu)

Další cesta směřuje opět jižním směrem po Via di Rippeta, kolem Augustova mauzolea, až k řece Tibeře a kolem ní po nábřeží s nádhernými výhledy na řeku a okolí (Andělský hrad i Vatikán).

Andělský hrad bude místem dalšího zastavení.

ZASTAVENÍ TŘETÍ - CASTEL SANT ANGELO

Andělský hrad, papežská pevnost, byla prapůvodně postavena jako mauzoleum císaře Hadriana. Teprve později ho církev začíná využívat pro církevní účely, nejprve jako pevnost, mučírnu a vězení. Chlad a vlhkost podzemní kobky zde zakusil i Giordano Bruno. Později slouží také jako papežské útočiště a pokladnice. S prostory vatikánských paláců je spojuje částečně krytá opevněná chodba (Passeto).

Tato chodba a podzemní prostory hradu byly součástí Brownova příběhu a proto i důvodem k našemu zastavení.

Nad hradem se tyčí k nebi gigantická bronzová socha archanděla Michaela, která je připomínkou na zjevení tohoto anděla papeži Řehořovi z roku 590.

V současné době je na hradě muzeum, vstupné pro dospělé je 7 Euro.

Oba břehy Tibery spojuje u Andělského hradu historický most, Ponte Sant' Angelo. Jeho architektem je Giovanni Bernini, ovšem většina soch na mostě je dílem jeho žáků.

Od Andělského hradu je cesta na náměstí Svatého Petra velmi snadná, stačí se jen nechat unášet davem turistů, kterých je tu opravdu hodně. A spolu s nimi se objevují i nejrůznější „osoby“ nabízející vám ke koupi možné i nemožné.

ZASTAVENÍ ČTVRTÉ - PIAZZA SAN PIETRO

Náměstí svatého Petra či Svatopetrské náměstí (Piazza San Pietro), je jedno z nejkrásnějších děl světové architektury a je největším dílem Giovanni Berniniho. Bylo postaveno v letech 1656–1667 na objednávku papeže Alexandra.

Svatopetrské náměstí i bazilika Svatého Petra s Nekropolí, je pro věřící posvátným místem, kde byl ukřižován a pohřben Svatý Petr. V té době se zde ještě nacházelo pohanské pohřebiště a popraviště využívané císařem Neronem. Malá bazilika zde byla postavena až v roce 329.

Výstavba dnešní baziliky začala v roce 1505 a trvala více než 100 let. Na stavbě se vystřídali ti největší architekti tehdejší doby, Raffael Santi, Bramante, Michelangelo i Bernini.

V námi sledované linii příběhu je náměstí místem Elementu vzduchu.

Rozhodnete-li se prohlédnout si důkladněji i Svatopetrskou Baziliku, je třeba vybrat vhodnou dobu nebo mít opravdu velikou trpělivost. Ideální je časné ráno, hned po otevření v sedm hodin. Je třeba projít bezpečnostním rámem, vchod do chrámu je vpravo , na severní straně. Hlavní vchod nyní slouží pouze jako východ z chrámu. Někteří cestovatelé doporučují i dobu těsně před uzavřením.

Ve středu bývají v deset či jedenáct hodin papežské mše, kdy tisíce turistů zaplní Svatopetrské náměstí , Bazilika, kupole i Nekropole je v tuto dobu uzavřena. Datum a čas mše je možné zjistit na webu Vatikánu. Vstup na mši je zdarma, oficiálně  na vstupenky, které můžete obdržet na Prefektuře na severní straně náměstí. Na mši však přichází takové davy věřících, že vstupenky po vás nejspíše ani nikdo chtít nebude.

Přes Ponte Vittorio Emanuelle II a křivolaké uličky (Via dei Banchi a Via del Governo Vecchio ) se dostaneme na jedno z nejkrásnějších římských náměstí, Piazza Navona, které zdobí hned tři fontány. Fontana del Moro, Fontana del Nettuno a největší, Fontána dei Quattro Fiumi, která byla postavena v roce 1651 Berninim pro papeže Innocenta X. Cesta na náměstí, kterou jsme zvolili, byla dříve součástí Via Papalis, což byla trasa, která spojovala baziliku Svatého Petra a Laterán, tehdejší papežské sídlo.

ZASTAVENÍ PÁTÉ – FONTANA DEI QUATTRO FIUMI

Fontána symbolizuje čtyři tehdy známé veletoky, Nil, Gangu, Dunaj a La Platu. Součástí je opět další obelisk, který jen dokresluje mystiku této fontány. Je opět dílem Berniniho a vytváří a naznačuje mnoho tajemných symbolik a skrytých významů, které jsou různými autory často velmi odlišně vysvětlovány. Nic to však nemění na tom, že je prostě nádherná...

V naší sledované linii knihy a filmu symbolizuje poslední element, Element Vody.

Náměstí Navona stojí na místě kde v době Říše římské byl Domitianův stadion, který měl kapacitu 35 tisíc diváků. Svůj soudobý barokní vzhled získalo v 17. století a to především díky Berninimu.

Ještě v 19. století dodržovali místní zvyk zaplavit v srpnu vodou z fontán celé náměstí k pobavení obyvatel bohatých i chudých.

Páté zastavení bylo zastavením posledním, naše cesta však přesto ještě nekončí. Pro ty které nejvíce láká doba antická, je toto místo ideální k odpojení se, protože jsme nedaleko Piazza Venezia, kde mají Kapitol, Forum Romanum a ostatní památky takřka na dosah ruky.

My však pokračujeme dále po Via Gustiniani, která nás zavede na Piazza della Rotonda s monumentálním Pantheonem, obřím římským chrámem Všech Bohů, později zasvěceném Panně Marii. Interiér chrámu je snad ještě působivější, než jeho monumentální vnější vzhled. Je to místo, kam si stačí jen tiše sednout a vnímat jeho atmosféru.

Až nás Pantheon nasytí svou velkolepostí a ta je vskutku neskutečná, pokračujeme po Via dei Pastini a Via di Pietra a delle Muratte. Než však opustíme náměstí Rotundy, neměli bychom minout na rohu náměstí a Via dei Pastini proslavenou cukrárnu. Na výběr je tu takřka 60 druhů výborné zmrzliny !! 

Via della Muratte končí u zřejmě nejslavnější a nejznámější římské fontány, Fontány di Trevi. Říká se, že kdo hodí do fontány drobný peníz, zase se do Říma vrátí. Není to ovšem příliš snadné, v každou denní dobu je fontána obležena takovým množstvím turistů, že jen dostat se k "vodě" je velmi obtížné.

A pravděpodobnost, že byste se nerušeně vykoupali jako Anita Ekberg ve Felliniho Sladkém životě, je takřka nulová.

Od fontány již poměrně prudce stoupáme na pahorek Kvirinál po Via della Dataria. Ulice nás zavede přímo před prezidenstský palác na Piazza del Quirinale s dalším obeliskem a sousoším Kastora a Poluxe. Šest metrů vysoké sochy jsou kopií starých řeckých originálů z doby 500 let před Kristem.

Odtud nás cesta vede kolem již známých Čtyř fontán, kde ale můžeme odbočit vpravo a cestu dokončit po Via Nazionalle, rušné třídě plné obchodů, restaurací a kaváren, která nás přivede zpět k Najádině fontáně, kde vlastně naše cesta, již na dohled od Termini, může skončit.

Jestliže si však přejete své putování zakončit více duchovně, navštivte chrám Santa Maria degli Angeli, který se velmi nenápadně skrývá za prostou fasádou.

Je dílem Michelangela a je postaven na troskách Diokleciánových lázní.

Snad je to právě toto spojení, co poskytuje tomuto kostelu neopakovatelnou atmosféru klidu a míru.

Praktické info:

Cesta je nenáročná a  cca 6 km dlouhá

Veřejné toalety jsou v Římě poměrně vzácné.. zde na cestě najdete v suterenu  nádraží Termini, u Augustova mauzolea (u řeky), ve Vatikáně (vlevo na náměstí S.P.). Využívá se nekonečné množství restaurací, kaváren. Pokud nespojíte i s konzumací, je slušnost nechat obsluze 2 Eur, za použití toalety.