Třebechovický betlém (známý též pod názvem Proboštův betlém) je celodřevěný mechanický betlém, který je dílem Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a Josefa Frimla. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku. Betlém vznikal od roku 1882 až do Proboštovy smrti v roce 1926.

V současnosti betlém vlastní město Třebechovice pod Orebem. Od roku 2013 je umístěn v nové budově v Třebechovickém muzeu betlémů a je veřejnosti přístupný.

S tvorbou betlému začal Josef Probošt v roce 1882, když se s pomocí svých přátel pustil do vyřezávání jesliček jako dárek pro svou ženu. Té je daroval v roce 1885. Poté se jesličky rozhodl rozšířit na celý betlém. Údajně si měl objednat nářadí až z Vídně.  O první rady se obrátil k místnímu řezbáři Janu Krištofovi. Chtěl vytvořit betlém, který „bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně i sám císař pán.“

Později přizval Josef Probošt ke spolupráci řezbáře Josefa Kapuciána, který se zestárlý a takřka hluchý vrátil z cest po světě. Probošt mu nabídl stravu a ubytování jako odměnu za spolupráci na betlému. Kapucián nabídku přijal a ujal se vyřezávání figurek.  Sám Probošt vytvořil jen několik postaviček, podílel se hlavně na scénografii, tvorbě krajiny, architektuře, řešení konstrukčních problémům a organizaci práce.  Vyřezávání probíhalo převážně v kůlně u Proboštů.  Po dokončení biblické části Probošta dostihly výčitky svědomí, že se nevěnuje hospodářství a práci načas přerušil. Pak ale dostal nápad ztvárnit i obyčejný život třebechovických obyvatel a tvorbě opět zcela propadl.

Betlém a jeho tvůrci se přesunuli do světnice po nájemnících. Zde se scházeli tzv. „betlémáci“. Mezi ně kromě obou Josefů patřili písmák Jan Kupka, švec Odónek Černý, sedlák Hejcman, cestář Matouš z Boru, truhlář Jan Podstata, Zvoníček od kapličky, bednář Brouček, tkadlec Karel Zelený, řezník Antonín Kolenec a mladý železničář Jan Sedláček z Bědovic. Vzhledem k velkému zájmu zapojit se do této tvůrčí skupiny vymysleli betlémáci podmínky pro přijetí do skupiny: zájemce musel donést bochník čerstvě upečeného chleba, velký pletenec buřtů a rovněž několik lahví kořalky.  Nováčci přicházeli i s nápady na nové figurky. Pomáhali rovněž s vyhledáváním předloh v knihách o antickém umění a v tehdejších pohlednicích, které reprodukovaly renesanční sochařská díla. Inspirovali se i v rytinách ilustrované české bible od Karla Bellmanna z roku 1864.  Ve městě se řezbářům dostalo posměchu  i podpory. Například Proboštův bratr Karel (1851–1900), jenž pracoval jako tajemník purkmistrovského úřadu v Třebechovicích, přicházel za oběma Josefy s řadou nápadů na nové figurky.  Betlém uvedl do pohybu sekerník Josef Friml.

Po Proboštově smrti v roce 1926 jeho rodina vyhodila betlém do staré kůlny.  Na počátku 30. let se Proboštova dcera Anna s manželem Josefem Moravcem rozhodla otcovo dílo prodat. O koupi betlému se zajímali kočovní loutkoherci, několik pražských obchodníků, dokonce i Tomáš Baťa pro své Muzeum práce (kvůli ševcovské dílně) či městský kronikář Vilém Koleš pro městské muzeum.  Podle dvou dopisů z roku 1928 uložených v Moravském zemském muzeu v Brně chtělo koupit betlém také etnografické oddělení brněnského muzea, a to za 60 000 korun.  Prodej zprostředkovával zednický a tesařský mistr Emil Spáčil z Třebechovic, avšak pravděpodobně kvůli vysoké ceně k prodeji nedošlo.  Následně jej odmítli odkoupit místní představitelé katolické církve i správa diecéze v Hradci Králové. 

Poté se do věci vložil mladý učitel češtiny František Skřivan (1893–1968), který se o betlému dozvěděl od svých žáků, kteří si pod lavicemi v hodinách hráli s krásně vyřezanými postavičkami.  Spolu se svými přáteli se rozhodl Proboštův betlém zachránit. Dne 13. července 1934 betlém pro Československou církev husitskou koupil majitel továrny na kožené zboží v Třebechovicích Jaroslav Burdych (1892–1957) a to za 15 225 korun,  což v té době byla cena malého rodinného domku.

V roce 1949 komunisté Burdychovým zabavili majetek a Třebechovický betlém se stal majetkem státu.  Roku 1951 si Proboštovo dílo oficiálně převzala Národní kulturní komise a svěřila jej do péče zdejšího Národního výboru. Betlém zůstal až do poloviny 60. let ve Skřivanově kůlně. Předseda Městského národního výboru a zdejší Komunistické strany Jan Vokoun se důrazně zasazoval o likvidaci betlému jakožto „produktu náboženského tmářství“. Vokounovu žádost o likvidaci (spálením) však úředníci Ministerstva kultury naštěstí  zamítli.

V roce 1965 se František Skřivan  zasadil o zapsání Proboštova betlému na seznam kulturních památek.  O betlém se tak začali zajímat novináři a o Vánocích roku 1965 byl o něm vysílán televizní dokument.  Pozornost se na něj upřela i ze zahraničí. V roce 1967 na světové výstavě v Montrealu totiž reprezentoval lidové umění z přelomu 19. a 20. století.  Účast na výstavě odsouhlasil příslušný oddělení ÚV KSČ.  Zde se na něj přišlo podívat přes osm milionů návštěvníků

V březnu 1970 se představil na londýnské výstavě Ideal Home Show, kde si jej prohlédla i anglická královna Alžběta II. 

Po úspěších na světových výstavách do Československa přicházely další žádosti k zapůjčení pro výstavy od zahraničních podnikatelů a kulturních institucí. Proboštův betlém se však vrátil zpět do přístřešku, který vybudoval František Skřivan. Stavba byla shledána jako nevyhovující a proto začala svépomocná výstavba budovy, kam se betlém přestěhoval o Vánocích 1972.  Od té doby spadá do sbírky Třebechovického muzea betlémů. 

Po Sametové revoluci byla podána žádost o vydání betlému do osobního vlastnictví, soudy všech instancí však rozhodly o jeho ponechání v majetku města.  Dne 16. června 1999 byl výnosem ministerstva kultury prohlášen za národní kulturní památku.

Třebechovické muzeum betlémů bylo od 2. května 2011 uzavřeno z důvodu výstavby nové budovy a betlém byl od 26. září 2011 do června 2013 umístěn v náhradním depozitáři v Hradecké ulici. Z bezpečnostních důvodů nebyl po tuto dobu přístupný veřejnosti.  Původní budova muzea z šedesátých let byla stržena a na jejím místě byla postavena budova nová. Na jaře 2013 byla zkoulaudována a dne 20. června 2013 byl betlém převezen zpět. Muzeum bylo slavnostně otevřeno dne 5. září 2013 a veřejnosti je znovu přístupné od následujícího dne.

Praktické info :

Otevřeno:

Úterý – neděle
 9.00–12.00 hod
12.30–16.30 hod

Vstupné 100 Kč ( děti 4-15 30 Kč)