Lisabon je známý svou uvolněnou a přirozenou atmosférou – a tu nikde nenasajete lépe než v historické čtvrti Alfama. Nejstarší lisabonská čtvrť leží v příkrém svahu mezi řekou Tajo a hradem sv. Jiří (Castelo de São George), který je vůbec nejvyšším bodem města. Stála tady už za vlády Vizigótů a odjakživa byla spjata s rybářským životem. Během maurského období se stala sídlem šlechticů, největšího rozkvětu se ale zákonitě dočkala během zlaté éry zámořských objevů, kdy zde vyrostlo i několik nových křesťanských staveb.  Po staletí byla domovem různých etnických a náboženských skupin, které dokázaly v míru žít bok po boku. V roce 1755 čtvrť jako zázrakem ustála ničivé zemětřesení a následné požáry, které většinu města srovnaly se zemí a usmrtily na 60 tisíc lidí. Tyto tragické události se však nechvalně podepsaly na její současné podobě a někdejší slávu tohoto místa si při pohledu na řadu zašlých domů můžeme už jen představovat. 

Činžáky v úzkých křivolakých uličkách jsou domovem obyčejných lidí, které nezřídka uvidíte klábosit se sousedy v oknech. Na balkonech visí čerstvě vyprané prádlo a vzduchem se linou tóny ponurého fada. Nádherné výhledy na řeku, útulné restaurace a umělecké obchůdky, nekonečná schodiště a tajemná zákoutí, to vše přímo vybízí k tomu, aby se zde člověk na chvíli ztratil a vydal se za poznáváním odvěké historie města. Alfama je dost možná nejautentičtější, nejtradičnější a kulturně nejbohatší městskou částí Lisabonu.  

Alfama dala světu řadu talentovaných hudebníků, a především pak zpěváků fada.  Jedná se o tradiční portugalský hudební styl, který využívá převážně melancholické melodie a texty se v naprosté většině případů točí okolo zaniklé slávy portugalské koloniální říše, nelehkého života námořníků, rybářů a dělníků, lásky a každodenních nástrah života.  Fado k Alfamě neodmyslitelně patří, uslyšíte jej z oken restaurací i bytů nebo rovnou pěkně naživo od pouličních umělců. 13. června (na den sv. Antonína z Padovy) se v ulicích každoročně koná festival Santos Populares plný jídla, barev a hudby.  V kteroukoliv roční dobu si také můžete zaskočit i do některého z místních lokálů a dát  si výbornou večeři (povětšinou grilovanou rybu) za zvuků živého vystoupení.  

Při prohlídce Alfamy je každému brzy jasné, proč všichni zámožní lidé stavěli svá sídla zrovna zde, v příkrém kopci. Výhledy, které se jim z pohodlí domova naskýtaly, za ty každodenní sportovní výkony totiž rozhodně stály. A stále stojí. Vůbec nejhezčí pohledy se vám otevřou z některé z vyhlášených vyhlídkových teras, jako  jsou Miradouro das Portas do Sol, Miradouro de Santa Luzia a Miradouro da Graça. Pěkný rozhled je také z parku Jardim Botto Machado, jehož zeleň navíc poskytuje příjemný úkryt před rozpáleným letním sluncem. 

Jednou z největších dominant celého Lisabonu je bezesporu katedrála Sé. Nejstarší svatostánek ve městě se začal stavět už ve 12. století na místě, kde předtím stávala mešita. Architektura katedrály je směsicí románského, gotického a barokního stylu. V magickém potemnělém interiéru vynikají především překrásné vitráže. 

Nejjednodušším způsobem, jak se do Alfamy dopravit, je přijít po svých ze soudní čtvrti Baixa Pombalina (Dolní Město) nebo dojet metrem či vlakem do stanice Santa Apolonia a vyrazit vzhůru. Pokud se vám zrovna nebude chtít škrábat do strmého kopce, můžete se nechat vyvézt oblíbenou žlutou tramvají č. 28 až k hradu sv. Jiří a odtud si křivolakými uličkami udělat pohodovou procházku zpět dolů do města. 

Lisabonské apokalyptické zemětřesení roku 1775

Už několik dní před osudným 1. listopadem si lidé všímali prapodivných jevů, které se až zpětně začaly spojovat s tragédií. Svědci v Portugalsku a Španělsku si všímali, že se divoká i domácí zvířata chovají zvláštně, ve studních klesala hladina vody, některé prameny i v poměrně vzdáleném Madridu snižovaly a zvyšovaly průtok. Podobných změn si všimli dokonce lidé v Čechách. Tehdy ale nikdo netušil, že brzy přijde zemětřesení, které pocítí obyvatelé ve Skandinávii i Americe.

Bylo 9:30 ráno, když se dno Atlantiku zachvělo. Katolické Portugalsko oslavovalo svátek Dušiček velká část z 275 tisíc obyvatel Lisabonu byla na bohoslužbách v četných kostelích. Silné otřesy poškodily mnoho budov v hlavním městě a v jižním i středním Portugalsku. Lidé panikařili a utíkali ze svých domů na otevřená prostranství. Přesto samotné otřesy nezpůsobily tak velikou škodu. Mnohem horší bylo to, co přišlo po nich.

Zemětřesení zvedlo tři vlny tsunami, které narazily do portugalského pobřeží. Zatímco v Algarve (nejjižnější region) jejich výška dosahovala až 30 metrů, v Lisabonu se do ústí Teja vehnaly "jen" šestimetrové vlny. Ty ale bohatě stačily na to, aby v díle zkázy započatém zemětřesením směle pokračovaly. Mnoho lidí hledalo po otřesech útočiště na lodích v Teju a vlna je smetla. Následně zaplavila dolní část města. Lisabon stojí na několika kopcích, takže čtvrti ve svazích zdánlivě zkáze unikly. To se ovšem nedá říct o královské rezidenci přímo u břehů řeky.

Největší zkázu ale zapříčinilo něco jiného… V lisabonských domech popadaly svíčky a z krbů vyšlehly plameny. To způsobilo požár nevídaných rozměrů, který trval pět dní. Kvůli tomu, že se zbortila část domů, zůstaly některé ulice nepřístupné, a tak se plameny šířily městem. K tomu všemu se začalo rabovat. Lisabon se proměňoval v jedno veliké ohniště a přicházel o velice cenné stavby a hodnotná umělecká díla. Zbortila se katedrála i výstavný klášter Carmo, jehož ruina dodnes stojí a připomíná tragickou událost. Královský palác a nedávno otevřená budova opery byly prakticky srovnány se zemí. V případě paláce přišlo Portugalsko o důležité archivní materiály a v plamenech zmizely i malby významných umělců včetně Tiziana nebo Rubense. Plameny polykaly budovy ve svazích, které unikly tsunami, a na náměstí Rossio zkáze podlehla Královská nemocnice Všech svatých, v níž uhořelo mnoho pacientů.

Katastrofa zabila až 90 tisíc lidí, v Lisabonu bylo nejméně 15 tisíc obětí. Zároveň zničila 85 procent zástavby hlavního města včetně nejdůležitějších budov. Když se zoufalý král Josef I. ptal svého ministra markýze Pombala, co udělají, šlechtic údajně odpověděl: „Pohřbíme mrtvé a postaráme se o živé.“ Podle svého výroku se řídil a vytvořil  a také zrealizoval velkolepý plán na obnovu Lisabonu. Lisabon znovu vstal, jako bájný pták Fénix, z popela..