Mohutná zřícenina gotického hradu Děvičky   (nazývaného také Dívčí hrady ) je dominantou Pálavských vrchů . Hrad Děvičky byl založen roku 1222 a sloužil k ochraně obchodní cesty  z Rakouska do vnitrozemí.

Hrad, který byl tehdy v královském držení, je zmiňován (pod názvem Dewiczky) již v roce 1222. Prvním doloženým purkrabím byl Štěpán z Medlova, zakladatel šlechtického rodu Pernštejnů a správce hradu Veveří.

Roku 1334 dostali od krále Jana Lucemburského hrad Děvičky Lichtenštejnové, kteří ho přestavěli  a kolem hradu zbudovali nevelké předhradí. Dalšího opevnění se pak hrad dočkal v roce 1529 při tureckém obléhání Vídně.

Novým majitelem hradu i celého mikulovského panství se v roce 1572 stal Adam z Ditrichštejna, jehož syn Zikmund si Děvičky přestavěl do podoby pohodlného sídelního hradu. Na úpravu palácových prostor se už tehdy použilo velké množství cihel.

Během třicetileté války hrad obsadili Švédové, kteří táhli po vítězné bitvě u Jankova na Vídeň a při svém odchodu neopomněli Děvičky vyplenit a zapálit.

Ditrichštejnové však hrad následně opravili a Děvičky byly využívány jako strážní pevnůstka až do ničivého požáru v roce 1744. Poté už hrad sloužil jen jako strážnice k hlášení požárů, kde ještě na konci 18. století žil hlídač. Po jeho smrti byl hrad definitivně opuštěn a postupně zchátral.

Své jméno, podle pověstí, získal hrad Děvičky, podle  tří skalnatých útesů pod hradem, který jsou prý ve skutečnosti zkamenělými dívkami. Ojejich původu se tradují mnohé příběhy, ale shodují se v jednom. Že během tichých nocí je možné zde zaslechnout jejich nářek a pláč.

První příběh je  o tatarské princezně. V tatarské zemi žil bohatý chán, jehož dcera ráda poznávala cizí země. Jednoho dne se vypravila i do zemí křesťanských a dojela až na Moravu. Zde se zastavila na Pavlovských vrších a potkala rytíře, který se jí velmi líbil, a který sídlil právě na hradě Děvičky. Ten tatarskou princeznu pohostil a připravil jí a dvěma jejím společnicím nocleh.

Když ovšem viděl, že její zavazadla přetékají šperky a jiným vzácným zbožím, neváhal. Za příjemným zevnějškem se totiž skrývalo kruté srdce. Jakmile tedy všechny tři usnuly, zmoženy únavou, zabil je a jejich těla shodil ze skály. Potom prohlížel ukořistěné poklady. Ráno ale, jak vyhlédl z okna, čekalo jej nemilé překvapení. Zkamenělá těla tří dívek jej vyčítavě pozorovala. Hrůzou zešílel a vrhl se sám ze skály. Od těch dob prý duch šíleného rytíře bloudí hradem i okolím.

Princeznin otec, chán Batú, se vydal dceru pomstít a přitáhl na Moravu, kde jeho vojsko ničilo vše kolem. Naštěstí se chánovi donesla zpráva, že v zemích, odkud pocházel, zemřel následník trůnu. Chán Batú se rozhodl bojovat raději doma, a to o dědictví.

Druhá varianta pověsti o kamenech vypráví o třech rytířských dcerách, které proklela vlastní matka, když odmítly pracovat. Proměnily se v kameny a až tehdy si rytířka uvědomila, co provedla, a ze žalu těžce onemocněla. Po její smrti lidé prý vídali bílou paní, která sedávala u kamenů, ze kterých se ozýval tichý pláč.

Praktické info:

Na hrad je přístup pouze pěšky (náročnější výstup)

Turistická trasa (Stezka Českem) z Pavlova  1,7 km, převýšení 202 m

nebo modrá a červená trasa z Klentnice (Mikulova) 4 km , převýšení 163 m